čtvrtek 6. prosince 2018

200 slov II.


Občas mám pocit, že je můj život úplně banální. Ráno vstanu, jdu do práce, pak z práce. Něco dělám na zahradě, když to ještě jde, odkroutím si pár lekcí angličtiny na počítači, večer se najím. Vypiju láhev vína, usínám u filmu. A to je vlastně celé. Ubohý mravenec ve velké hromadě dalších mravenců. Pak mi ale dojde, že to přece není tak jednoduché. Kromě těchto věcí mám i vlastní vnitřní svět, ve kterém bojuji s Tlachapoudem nebo se brodím po pás sněhem zasypanými horami. Líbám svého vysněného prince, jedu na cestu kolem světa lodí. Mám křídla a létám nad rozkvetlými loukami vysoko v horách.
Vlastní utkaný svět fantazie, který si každý může vytvořit v sobě, je krásným únikem od všední šedivosti. Pomáhá mi myslet, rozvíjet představivost. Zkoušet vidět věci trochu jinak než jako dospělák chycený v síti povinností a starostí.
Kdy naposledy jste si představili narvaný autobus jako arénu, ve které se s ostatními přetahujete o kousek místa? Nebo auta na dálnici jako karavanu velbloudů putující z Nikam do Někam? Povolte jednou za čas uzdu své fantazie, odmění vás sladkou vůní cukrové vaty a pohledem do nitra vás samotných. V každém dospělákovi je dítě, v každém z nás spí kouzelník...

Žádné komentáře:

Okomentovat

200 slov III.

Když jsem se včera vracela z vánočního firemního večírku, bylo těsně před půlnocí. Ani teplo, ani zima, spousta lidí už byla doma pod de...