úterý 9. dubna 2019

Nepravdy

Zalži mi, že je dnešní svět v pořádku,
že kytky pokvetou v největším dusnu.
Pojď, vyprávěj tu hloupou pohádku,
já se pak stočím a konečně usnu.

Řekni mi, že se ti stýská,
uvěřím každé tvojí větě.
Lež oděná pravdou, košile blízká
více než kabát. Však svazuje tě.

Sežeň mi na burze růžové brýle,
nasadím si je a začnu se smát.
Velži mi do hlavy překrásné chvíle,
všechny lži beru. I tu, že máš mě rád.

Na sklonku dne se každá pravdou stává.
Šedý sup ve stínu mršinu ohlodává...

9.4.2019

pondělí 8. dubna 2019

Biochemie


Měli by mě zavřít, jelikož jsem neřád,
fantazie se mnou krutě mává.
Třeba košili, jak ti sklouzne ze zad,
představím si a motá se mi hlava.

Co přidáváš si, milý, do pračky,
že to na mě působí jako speed
a zvyšuje to mé mozkové otáčky?
Nebo to nejsou drogy, ale jen tvůj klid?

Jako vzteklý pes, hubu plnou slin
a v mysli představy, co nikdo netuší.
Mé tělo je fabrikou na oxytocin,
od zadních tlap až po uši.

A přesto můj pocit jako v nebi je
prachsprostá a obyčejná chemie.

8.4.2019

pátek 5. dubna 2019

Poobědvám...


(Pro osvětlení situace: máme v práci nafukovacího panáka, který má sloužit jako uzemňovač stresu. Je ošklivý jako únorová noc a stojí v koutě pod nástěnkou. Dnes jsem si ho proti sobě posadila na židli při obědě...)

Protože není, kdo nosil by mě na rukou,
nejsem tak těžká, jen srdce těžké mám,
poobědvala jsem dneska s panem Náfukou,
normálně však sama obědvám.

Tvářil se drsně, zuby na mě cenil,
nesundal si masku z nafouknuté hlavy.
Neřekl mi ani Sněžko, ale ani Leni,
zkrátka se se mnou vůbec nebavil.

Když se na něj koukám, až je mi ho líto,
dala bych mu korunu či koupila rum.
Přemýšlím, zda třeba nebolí to,
když má někdo v hlavě vakuum?

Příště až se půjdu najíst, půjdu radši sama.
A víte, co mi můžete, s dalšíma náfukama?

5.4.2019



Nepravdy

Zalži mi, že je dnešní svět v pořádku, že kytky pokvetou v největším dusnu. Pojď, vyprávěj tu hloupou pohádku, já se pak stočím a ko...